Společnost a hendikepovaní jedinci

.

.

Bez jednotlivce není celek. Jsou součástí naší společnosti.

dobrý

Hendikepovaní mají právo žít stejně jako lidé, kteří se narodili jako zdraví. Pokud je postižení menší, jsem pro jejich zapojování do normálního společenského života.

Hlavně by jim měl pomáhat stát a né nějaké sbírky

https://www.youtube.com/watch?v=GCAyityXwho Tady to docela vystihuje. Taky nepoznám na první pohled, zda jde "jen" o tělesné, nebo i mentální postižení. Ale přijde mi, že dnes to mají těžší rodiče, co si to dítě nechají, pak na ně lidi koukaj zkrz prsty. Při dnešních vědeckých znalostech se často o postižení ví už před porodem a společnosti přijde normální řešení potrat.

Chudaci

Jak roste věk dožití a jak se zdokonaluje medicína, počty OZP rostou. Je třeba se o ně postarat, což stát ani obce často nezvládají. Jde o normální lidi, měli by mít život pokud možno o nejvíce normální.

jak to jde je zapojit do života

Jakkoliv fyzicky postižení mi vůbec nevadí a beru je normálně jako ostatní, u mentálně postižených jsem na pozoru, možná by mohli ublížit, docela mi vadí.

jde o součást společnosti, hledím na ně jako na kohokoli jiného

Je mi ho lito :(

Je mi jich líto. mělo by se jim pomáhat.

je to člověk jako kdo koli jiný neodsuzuji ba naopak se snažím pomáhat nikdy nevím co se mně nebo mým blízkým může stát a budeme odkázáni na pomoc druhých

je to člověk, který to v životě nemá jednoduché

je to normální být hendikepovaný. Máme pomáhat co je nutné a ne litovat.

Je třeba se o ně nějak postarat, ale i je aktivně zapojit dle jejich schopností.

Jedná se o lidi, kteří mají své místo ve společnosti. Podle Gaussovy křivky se ve společnosti vyskytují lidé nadprůměrní (i geniální), stejně jako lidé s nižším intelektovým kvocientem, i když se jedná o minoritu, přesto patří do společnosti a majorita (průměrní) se nemůže považovat za rovnější než tyto okraje Gaussovy křivky.

Josu to lidé jako každá jiní, ale já osobně se prostě v jejich blízkosti necítím ani trochu dobře a bylo by pro mě hodně těžké starat se o někoho takového.

jsou a budou - jsou součástí společnosti

jsou její součástí a měli by být integrováni, pokud je to možné

Jsou nedílnou součástí společnosti

Jsou obohacením, i když je někdy náročné se o ně starat.

Jsou potřeba - učí nás pokoře a opatrnosti - ukazují, že život někdy přináší i nespravedlivé překážky. Stát by měl vytvořit takové podmínky, aby, pokud je to možné, se z příjemců sociálních dávek, stali plátci daní (viz skupina The TapTap. Prostě podpořit zaměstnavatelnost (uzákonit schwarzsystém apod.)

jsou součástí každé společnosti

jsou součástí nás všech

Jsou součástí naší společnosti

Jsou součástí společnosti, která je musí umět přijímat a být jim nápomocna, mnohokráte přinášejí větší "užitek" než zdraví lidé.

jsou součástí života

Jsou součástí života,jako každy jiny

Jsou stejní jako mi. Nemohou za to, že jsou hendikepovaní.Měli bychom k nim být ohleduplní. Ale ne je brát jako "z jiné planety"

jsou to lidé jako každý jiný

jsou to lidé jako každý jiný, jen mají poněkud odlišné podmínky pro život - s trochou pomoci jej ale mohou prožít plnohodnotně

Jsou to lidé jako každý jiný.

Jsou to lidé jako my

jsou to lidé jako všichni ostatní, akorát s odlišností

Jsou to lidé jako všichni ostatní.

Jsou to lidé stejně jako všichni ostatní, mají stejnou hodnotu jako zdraví jedinci.

jsou to lidé, jako my. Jen to mají šííleně těžké...

Jsou to lidé, jako všichni ostatní.

Jsou to lidé, kteří si žádný druh postižení sami nezvolili, obdivuji ty, kteří navzdory svému postižení vedou krásný a plnohodnotný život.

jsou to lidé...

Jsou to lidi - to vystihuje vše. Mají stejné právo být plnohodnotnou součástí majoritní společnosti jako kdokoli jiný.

Jsou to lidi jako my,Oni za to nemůžou jaký jsou.

Jsou to lidi, tak proč by si nemohli užívat hezkých chvilek života

Jsou to normální lidé jako všichni ostatní. Díky tomu, že rodiče pracují v domově pro zdravotně postižené a dříve jsme v části baráku i bydleli, tak jsem s hendikepovanými prakticky od narození. Beru je naprosto normálně. Snažím se jim pomáhat, ale ne zbytečně litovat, spíše jim přinášet radost.

Jsou to také lidé, ke kterým by jsme měli mít respekt.

Jsou vyčleněný. Není tu moc bezbarierových míst.

Kazdy ma pravo na ,, normalni" zivot. Bohuzel vetsinou jsou hendikepovane lidi casto utokem lidi ve svem okoli. Coz by se stavat nemelo.

Každý jedinec by měl dostat šanci se do společnosti nějak začlenit.

Každý jedinec by měl dostat šanci se do společnosti nějak začlenit.

Kdysi jsem si myslela, že to jsou nějací divní lidé, kteří se hodně od nás liší a nechápou nás. Ale když jsem se z jedním z nich seznámila, byla jsem zaskočena, že oni jsou tak chápavý a radují se z každé maličkosti a jsou prostě bezva.

Lide by jim meli pomahat, pokud potrebuji, respektovat, ale nelitovat.

Lidé jako my, jen se jim nedostává plného zdraví. Přesto nebo právě proto mohou být a často jsou pro nás zdravé darem.

Lidi nelze posuzovat podle skupin ke kterým se řadí každý bude ve stejné situaci jednat jinak ale myslím si že hendikepovaní by měly dostat šanci na začlenění

Mají mít možnost plného životního uplatnění s ohledem na sv možnosti

Mají právo na plnohodnotný život , jako zdraví lidé.

Mají to náročné, ať po fyzické, tak i sociální stránce.

mají to těžké

mají to těžké, ale určitě má smysl se jim věnovat a zajistit jim důstojný život

Mají to těžké. Je třeba je respektovat a nezapomínat na ně, ale nikoli přehnaným způsobem.

Mají to těžké. Pokud jde o fyzický hendikep, jsou omezeni. Pokud jde o psychický hendikep, možnosti vzdělání jsou velké, zapojení do společnosti velmi náročné.

mají tu své místo

Mají tu své místo

mají zde své místo a je potřeba vytvářet podmínky pro jejich začlenění do společnosti, kde se také mohou zapojit do pracovního trhu (vytváření chráněných pracovních míst a nejen těch)

Mám k handicapovaným lidem normální vztah, nevadí mi a beru je jako součást naší společnosti, ve které mají své místo.

Měl by jim být dán prostor,aby dokázaly,že nejsou na nic.že dokáží být společnosti prospěšní.

Měli by být co nejvíce začleňováni do normálního koloběhu společnosti, jak jen to je možné. Je správné, že existují (přinejmenším snaha) prostředky jak těmto lidem pomoci - extra místa na parkovištích, bezbariérový přístup...

Měli by být její součástí a dělat pro stát co můžou

Měli by mít právo na co možná "nejnormálnější" život, určitá zvláštní privilegia např. parkovací místa, ale nesouhlasím se zákony typu "Každá firma musí mít minimálně 1 z X zaměstnanců hendikepovaných."

Měli by mít vice pracovních uplatneni

Měly by být zařazeni normálně do společnosti.

Mnoho lidí je odsuzuje, nebo se jim posmívají. Přitom bychom je měli obdivovat, neboť oni dokážou s tímto postižením žít, mají radost ze života atd. Mají můj opravdový obdiv!

musí být integrováni

Myslím si, že pokud je to jen trochu možné, je vhodné, aby byli v "normálním" prostředí. Takže si myslím, že socializace je obzvlášť důležita

Myslim,ze co se tyce socialne-rehabilitacni sfery,maji hodne moznosti. Smutne je to,ze vzhledem k jejich prijmum si spousta z nich nemuze dovolit techto sluzeb vyuzivat. To same co se tyce pomucek,na ktere nekteri bez dotaci "nedosahnou". Co se tyce prace Pro hendikepovane je to jeste smutnejsi,jelikoz si nekteri nehendikepovani jedinci z chranenych dilen aj. udelali bussines A behledi na jejich potreby. Take struktura mest je pro nektere velmi vazna prekazka. Zkusila.jsem se projet v nasem meste na voziku a muzu vam rict,ze to bylo velice narocne jak fyzicky,tak psychicky. Lide kolem byli bezohledni a lide,kteri chteli pomoct nevedeli jak.

Myslím,že by se hedikepovaním mělo umožnit více integrace do společnosti, ať jde o uplatnění se ve vzdělávacím procesu či na trhu práce i když je "spousty" organizací, kde mohou působit,je to stále málo. Samozřejmě s ohledem na druh hendikepu.

nejsou mi lhostejní, měli by jsme se jim věnovat, ale stále je brát jako sobě rovné ve všem

Nemám na to názor

Nemám nejmenší problém s jejich plným začleněním do společnosti. Nechápu, proč by tomu mělo být jinak.

Nemám s nimi problém. Obdivuji lidi,kteří se rozhodnou pro domácí léčbu takto postiženého.

nemám vyhraněný názor

Nemůžou za to, je mi jich líto, obzvlášť, když si z nich dělají ostatní srandu

NESCHOVÁVAT!!!!

neujasněný, mají to obtížné. Spíše se vzájemně neumíme/nechceme/ostýcháme přiblížit. Mám pomoct?/ udělá si raději všechno sám? Lhostejnost/nevšímavost x vnucování "dobra" proti vlastní vůli. Není vytvořena podpora osobám s postižením ani osobám pečujícím. Vše se namáhavě dohledává. Handicapovaný většinou neznamená blbý, tak by měl mít možnost žít normální život s dávkou pomoci laskavosti a ohleduplnosti.

Neutrální, jejich přítomnost mi nevadí, obdivuji všechny, kteří se jim dokáží věnovat a starat se o ně.

Nevadi mi

nevadí mi, ji mi jich líto, mají to těžké, mělo by se něco zlepšit - bezbariérové přístupy atd.

nevadí mi... ať všichni vidí, že život je někdy nespravedlivý ... což v případě trisomie 23.chromozomu nemůže nikdo popřít

nic zvláštního

Nikdy jsem se o ně hlouběji nezajímala, ale můj obecný názor je takový, že si velice vážím toho, když se snaží zapojit se - například pracují (samozřejmě v jim vyhovujících podmínkách) - ale zároveň i ostatní, nehendikepovaní si jich musí všímat a brát na ně ohled (i když zas ne přemrštěný)

Nikterak mi nevadí.

normální lidé jako každý druhý

Nutno zaclenit do zivota, s ohledem na hendikep

o.k.

Obdivuju je, jak všecko zvládají, neztrácejí naději a dokáží normálně žít a být milováni. (Třeba takový Nick Vujicic je fakt borec :) )

Obecný názor nemám, lze říci pouze u konkrétních jedinců

oni za to nemohou, měli by k nim lidé přistupovat s respektem a pokud neodmítnou, tak jim napomáhat...

Osobně mi nějak nevadí, vždy se ke mě chovali slušně

Otázka je kladena moc ze široka. Přijímám je takové, jací jsou.

Patri do spolecnosti

Patří do "normálního" života.

patří do společnosti

Patří jim větší pozornost, aby se i přes svůj hendikep mohli do ní plnohodnotně začleňovat, pokud je to možné.

Patří mezi nás jako všichni ostatní, jen potřebují více porozumění a péče.

pokud to alespoň trochu jde, žít mezi ostatními

Potřebují lásku a normální přístup,neizolovat od zdravýcj

Pozitivní v případě vady vrozené či hendikepu nezávislém na zavinění jedincem. Pokud si však jedinec svůj hendikep způsobil sám, názor měním na veskrze negativní (např. opilec, který pod vlivem alkoholu řídil a naboural, přičemž přišel o obě nohy).

pozitivní, patří mezi nás

prevazne mi nevadi ale myslim si ze spousta tezce handicapovanych lidi o sobe vubec nevi a nemeli by byt zachranovani a udrzovani pri zivote protoze jejich zivot nikomu nic neprinasi

Prostě tu jsou a nejspíše vždycky budou. Hodně záleží na druhu hendikepu a důvodu. Trochu mi vadí lidé, kteří si to zapřičinili svou nedbalostí, ale to je někdy dost těžko posouditelné.

respektuji chování těchto lidí,vím,že za to nemohou a je mi jich líto

Respektuji jako normalniho cloveka, ale radsi se kontaktu vyhybam.

Respektuji je

Respektuji je ,nějak mě neomezují.

rozhodně nevyčleňovat, pokud je to možné, snažit se je zapojovat do jednodušších činností nebo alespoň tvořit ve stacionářích

různý, smíšený

Se zlepšující se zdravotní péčí jich bude více a více, dokud nedojde na genetické modifikace nebo společnost typu Sparty.

Snažím se je brát jako zdravé, ale pokud je to vážně postižení a potřebují pomoct rád pomůžu.

Stejný jako na "zdravé" ,všichni mají právo na kvalitní život.

stejný, jako na ostatní lidi, nerozlišuji to

Takoví jedinci existují, jsou součástí společnosti. Měli bychom to přijmout jako fakt, nedívat se na ně přes prsty, brát je takové, jací jsou.

Takový jako na zdravé jedince.Hendikepovaný nemůže za své postižení.

Tělesně postižené (jakkoli) beru zcela normálně, duševně postižení by se v ní měli pobybovat pouze pokud neobtěžují ostatní a NEJSOU NEBEZPEČNÍ.

U hendikepovaných je třeba zajistit integraci. Mentály zaplynovat.

Určitě by ve společnosti být měli a lidé by o nich měli vědět a ne se jim vyhýbat a dávat je do ústavu

Určitě se dají nějakým způsobem zapojit do společnosti.

určitě souhlasím s jejich začleněním do společnosti

Ve společnosti jsou určitě důležití a je potřeba je začleňovát

Všichni jsme děti boží. Příroda ale mluví jasně. Přežije pouze nejsilnější. Trochu jí obcházíme.

začlenění do společnosti

Začlenit co nejvíce! Život ne ni jen o krásných a silných! Tyto lidé maji svou funkci....

Zaslouží si účtu,respekt,hodně lásky a pomoci

žádný

žádný

Bylo you to náročne, ale snažila bych se mu pomoci, já se dá

"Bože..proč" ?

Asi by mě to hodně vzalo.

Asi bych byla nejdříve v šoku, ale určitě bych udělala vše pro to,aby se cítilo milované!!!

Asi bych omdlela...

Asi bych se s tím těžce vyrovnával.

asi bych se zhroutila...a potom bych udělala všechno pro to, aby mělo šťastný život

beru jí jako "normálního" člověka, jen potřebuje víc pomáhat

Bral bych ho jako normální dítě, kdyby to nebyla těžká forma postižení. Stále bych to dítě bral jako vlastní a staral se o něj i v případě těžkého postižení. Rozhodně bych konzultoval vše potřebné s lékařem.

Brát to jako součást života

Byl bych z toho smutný, ale nechal bych si je

byla bych nešťastná, prvotní šok

Bylo by mi to líto,ale snažil bych se o to,aby se necítilo být nanicovaté.

bylo by to pro mne spíše psychicky vyčerpávající,záleží na hendikepu

Bylo by to smutné,ale muselo by se to zvládnout

Bylo by to těžké, ale snažila bych se to s pomocí ostatních lidí zvládnout.

dalo by mi práci se s tím srovnat

deti nechci ale mentalne postizene dite bych urcite nechtela a u fyzicky postizeneho by zalezelo na tom jak moc

Hledal bych pomoc, konzultace, sdružení rodičů se stejným postižením. Hledal bych úlevy v práci, pomoc od státu. Pokud bych zjistitl, že je v mých možnostech se o dítě starat, nechal bych si ho doma. Pokud bych zjistitl, že z vážných důvodů nejsem schopný se postarat, hledal bych ústavní péči.

Hodně těžká otázka. Mít dítě znamená hodně emocí, a mít hendikepované? To si nejde dopředu ani představit.

chvíli trvá, než se s tím smíříte

Jako každé jiné dítě, musíte se o něj starat akorát té péče potřebuje víc a trošku jinou

Jako kdyby nebylo

je naivní si myslet, že někdo dokáže předem odhadnout svou reakci, určitě by bylo nesmírně těžké to přijmout, ale nikdy bych se svého dítěte nevzdala a udělala bych všechno pro to, aby žilo obklopeno láskou a pokud možno šťastně

Je těžké se vyrovnat s tím,že dítě má určitý handicap,záleží jaký,

Je to me dite, at takove nebo makove.

Jistě je to boj, než se člověk s touto realitou ztotožní. Bylo-li by to tak, snažila bych se o to zařadit jej do své rodiny, okruhu známých.. Chtěla bych, aby bylo přijímáno jako každý jiný zdravý člově. Měla by mu být věnována potřebná péče.

Milovala bych ho

Milovala bych ho z celého srdce, i když samozřejmě péče o něj by byla náročnější.

Milovala bych ho! Mělo by život naprosto normální a co nejvíce podobný tomu nehendikepovanému.

Milovala bych jej, snažila se mu usnadnit přijetí sebe samého i přijetí společností.

Moc by mě to mrzelo. Starala bych se o něho, jak nejvíc bych mohla.

muel bych se s tim popasovat...

musela bych se svtim naucit zit, nic jineho by mi nezbyvalo

Myslím,že na toto se nedá objektivně odpovědět, určitě by v prvořadém po zjištění takové zprávy byla obrovská lítost, pak bych zvažovala své možnosti samozřejmě s ohledem o jaký druh hendikepu jde a toto je v případě, že by se mi již hendikepované dítě narodilo, pokud je otázka směřovaná i na možnost zjištění již během těhotenství, tak bych volila interupci.

Nebyla bych nadsena,ale unesla bych to

Nedokazu odpoved. Podle zavaznosti hendikepu...

Nedokážu posoudit. Musela bych v té situaci být.

nechala bych si ho

Nechala bych si ho a vychovala bych ho podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Nechtěla bych ho

Nejdříve asi šok. Ale následně bych mu chtěla dát vše stejně, jako by bylo zdravé

Nejspíš bych se s tim srovnávala špatně, ale spis proto, ze bych trpěla se svým dítětem než že bych ho odsoudila

Nemohu posoudit.

netuším a nechci přemýšlet..

netuším, ale určitě bych mu jeho handicap nedávala najevo..

neumím a nechci si to představit, ale do ústavu bych ho asi nedala - záleží na stupni postižení

neumím odpovědět...

Neumím si představit, kdyby měla pohybový handikep, náš se dá zvládat.

Nevím

nevím

nevím

nevím

Nevím

Nevím jak bych reagovala,na jednu stránku si uvedomuji že by to bylo moje dítě. A na druhou stranu,je stím velká dřina a neustálá 24hodinová péče každý den

Nevím ještě jsem se touto otázkou nezabýval, asi by ale zůstalo v mojí péči,podle mého názoru.

Nevím, jak bych reagovala.

Nevím, jak bych se zachovala. Ráda bych dítě měla doma, ale záleží na tom, zda bych to byla schopna unést.

nevím, je rozdíl zda se postižené narodí, či k postižení dojde během života

nijak

nijak

nijak milovala bych jej

osobně bych si dítě s takovým handikepem nechala vzít... život je těžký i pro 'normální' lidi..tak proč si ho přitěžovat... je to řečeno hnusně, ale je to tak.

Padl bych na kolena a vse bych odevzdal Bohu, prosil bych ho nejspis kazdy den, abych mel silu se s tim srovnat.

péčí o něj

Plakal bych

Počáteční šok s následným vyrovnáním a péčí o něj ...

Podle postižení, o jakkoli fyzicky postižené bychom se doma starali, duševně postižené by mi pravděpodobně vadilo, to bych nezvládla.

Pokouším se, aby bylo léčeno.

Pokud by se to vědělo v počátku, byl bych pro potrat, jinak bych se s tím nějak snažil vypořádat.

Pokud bych se to dozvěděla včas, nechala bych si jej v těhotenství vzít. Později by záleželo na postižení.

Postarala bych se o něj.

Přemýšlela bych o ústavní léčbě.

přes tu dobu co budu v práci by bylo v ústavu a inak doma

Přijal bych jej i s handicapem.

Přijala bych ho jako každá mama

přijala bych to jako součást života

přizpůsobil bych tomu svůj život

raději o tom nepřemýšlím

reagovali na co? :)

S respektem a dávat mu lásku jako zdravému dítku.

Sal bych mu svojí lásku a věnoval bych mu maximální péči

Sama nevím, ale asi bych se s tím smířila a věnovala mu veškerou péči, kterou potřebuje

Samozřejmě bych z toho nebyla nadšená, ale bylo by to mé dítě, takže bych se snažila udělat všechno pro to, abych mu umožnila dobrý vývoj.

smířila bych se s tím

smířila bych se s tím a brala to jako poslání,postarat se o takového človíčka

Snažil bych se mu stejně jako zdravému dítěti poskytnout co nejvyšší podnětné prostředí, aby se mentální deficit mohl smazávat a snažil bych se rozvíjet jeho přednosti, pokud bych je tedy objevil.

Snažil bych se o ně postarat navzdory tomu, že naše společnost stále preferuje ústavní péči před péčí individuální.

Snažil bych se to přijmout.

Snažila bych se mu dát, co nejvíce lásky.

snažila bych se o vytvoření co nejlepších podmínek, které podpoří jeho další rozvoj

snažila bych se to přijmout a dítěti to co nejvíce ulehčit

Staral bych se o něj, jak nejlépe bych uměl

starala bych se jak nejlépe bych mohla

starala bych se o ně

starala bych se o nej doma,kdyby to bylo v mych silach

Starala bych se o něj, nepřemýšlela bych ani o potratu, kdybych věděla, že čekáme dítě s handicapem. Určitě by to byla ale složitá situace.

Špatně.

Těžce, ale smířila bych se s tím.

Těžká otázka. Asi hodně by záleželo na typu postižení.

těžko říct. Je to náročné, náročné je vydržet tlak, pohledy okolí, sousedů, rodiny, širší rodiny. Upřímně, asi by mě to zlomilo. Bylo by to stále 24/7 bez oddychu bez vyhlídky na zlepšení.

To nedokážu říct. .

to nevím

To si neumím vůbec představit, nevím.

úplně stejně, jako kdyby bylo zdravé, je přece moje

Určitě by první reakce byla smutek.Ale snad by časem došlo ke smíření a s manželem bysme se snažili tuto situaci zvládnout a snažit se vychovat pokud možno samostatného jedince.

Určitě bych ho přijala takové jaké je.

Určitě bych se o něj starala svépomocí, dokud by to bylo jen trochu možné.

Určitě bych se snažila se o něho starat sama.

Určitě bych si ho nechala a starala se o něj, udělala bych vše pro to, aby bylo šťastné.

V první řadě by to asi byl šok. Pak bych se snažila se s tím nějak vyrovnat. Každopádně bych měla pořád stejně ráda

V první řadě by to asi byl šok. Pak bych se snažila se s tím nějak vyrovnat. Každopádně bych měla pořád stejně ráda

V první řadě modlitbou. Potom hledáním informací o jeho hendikepu a možností, jak společně prožít krásný život.

V případě, že bych zdravotní postižení plodu zjistila již v těhotenství, ukončila bych jej, pokud by nastal až v průběhu života dítěte, snažila bych se mu zajistit maximální možnou péči

V tuto chvíli nevím, chtěla bych s tím bojovat, chtěla bych být silná matka, která vezme s pokorou tento kříž.

velice těžká otázka. Snad bych se o něj dokázal postarat, i když by to bylo nepředstavitelně těžké

velmi těžká otázka.. ale jednou by to bylo mé dítě a tak bych jej milovala jako dítě zdravé. Určitě by to byl šok, vyrovnávání se s touto situací by nebylo lehké. určitě bych vyhledala pomoc sociálních služeb a svépomocných skupin rodičů dětí se stejným hendikepem.

Věnoval bych mu veškerý potřebný čas a péči, staral se o něj v takové míře, v jaké by to bylo potřeba, resp. v rámci rodiny bych byl pro přizpůsobení životního stylu hendikepovanému dítěti.

Vše se dá zvládnout

vzdala bych se ho

Vzít to jak to je a snažit se udělat, co se dá.

Z hluboka bych se nadechl a žil bych dál.

zalezelo by na stupni.

Záleželo by na druhu handicapu. Ale asi bych se s tím dokázal za nějaký čas srovnat.

záleželo by na druhu hendikepu, nedokážu říct, jak bych se vyrovnala s mentálním hendikepem, fyzický bych nějak "dala"

Záleželo by na hendikepu.

záleží jak. Pokud by mu chyběla ruka, noha, nevadilo by to tak, jako kdyby mělo něco s hlavou

Záleží na formě postižení...mentální by se nenarodilo.

Záleží na hendikapu.

záleží na typu handicapu

Zasáhlo by mě to, ale musel bych to příjmout jako skutečnost.

Ze začátku bych se s tím musela nějak vyrovnávat, je to pro každého rána, dozvědět se, že vaše dítě je nějak hendikepované. Pak bych, ale děkovala Bohu, že mi dal dar, že mám dítě.

zhroutila bych se

Zjistila bych si co nejvíce o daném hendikepu, spojila s těmi, kdo takové dítě mají, abych věděla jak nejlépe mu pomoci, a poznala lidi, kteří mají stejný osud jako já, a dala svému dítěti maximum své lásky.

zpočátku asi vyděšená a trochu bezradná, ale určitě by se to srovnalo :) vždycky jde přizpůsobit svoje očekávání a přístup, měli bychom radost z každého malého pokroku

Zprvu překvapeně, zaraženě, později bych se s tím prostě musela smížit a sžít.

"neřeší blbosti", víc si váží věcí, kterých si zdraví lidé s bezproblémovým životem až tak nevšímají a považují je za samozřejmost

asi změna žebříčku hodnot

bezmezná láska a oddanost postiženého vůči tomu kdo se o něj stará

Bohužel si myslím, že moc pozitivních dopadů by nebylo, myslím si, že je to více náročné než zaměstnání nebo vychovávat větší počet zdravých dětí. Jediný kladný dopad by snad mohl být, vřelejší vztah k jiným handicapovaným.

Cloveku to asi zmeni pohled na svet, hlavne na ostatni handicapovane, nejspis to take u nich pomuze vymazat sobeckost.

Co tě nezabije to tě posílí.

Člověk se jednoznačně naučí být nesebestředný. Naučí se více myslet na ostatní.

Člověk se stává lepším člověkem:-)

Člověk se stává soucítícím, chápe složitost života.

Dle mého to musí rodinu stmelit a posílit. Určitě to také posílí smysl pro zodpovědnost každého člena rodiny a jeho samostatnost. Dále si také každá osoba musí více než kdo jiný uvědomovat to obrovské požehnání, že je zdravá a také důležitost zdraví jako takového.

dobrý

Dokážou mnohem lépe pochopit lidi ve stejných, či podobných situacích. Myslím si, že v rodině by to mělo i pomoct ke sblížení, protože musejí nacházet neustále pochopení jeden pro druhého.

dopady čeho? handicapu? - jak na kterou rodinu, ale většinou se rodina naučí respektovat lidi s jinými životními možnostmi, se zdravotními či psychickými limity, může se projevovat větší empatie, větší rodinná soudržnost, ale taky nemusí...

Hendikepovaná osoba má domácí lásku a tu nejlepší péči

hendikepovaný jedinec učí nás "normální" lidi bezpodmínečné lásce.. protože oni nás milují bezpodmínečně

Hodně se od nich dá naučit, dávat jim naději do života, radovat se z maličkostí, z každého úspěchu či posunu.

Je to někdy opravdu o rozum, člověk musí mít v sobě tu sílo aby mohl dělat co dělá, i zdravé děti umí dělat starosti, jen s rozdílem že se jednou vdají-ožení a mají svůj život.

jejich přítomnost a blýzkost

Jiný pohled na svět, řekl bych, že lidi co si projdou podobnou zkušeností jsou silnější a skromnější.

Jiný pohled na život a změna žebříčku hodnot. Musejí to být i silní jedinci

Jistě je to náročné v mnoha oblastech, ale rovněž obohacující, vede to ke skromnosti, pokoře, ochotě přijímat "slabšího", posloužit.

jsme lepší...?

Jsou rádi za každou maličkost, více si váží zdraví.

jsou si oporou

Jsou tolerantnější, trpělivejsi

jsou více ohleduplní, empatičtí

Každý pokrok dítěte nebo jen kruček hendikepovaného

Laska, starostlivost, uceni, porozumneni...

Lidí se tak naučí žít pospolitěji a naučí se, že nic není stejné.

Mají jiný přístup k životu a lidem, kteří si procházejí nějakými zdravotními problémy. Umí více rozdávat lásky a také přijímat. Váží si toho co mají.

mají lépe srovnané priority, lépe se dokáží vyrovnat s životními prohrami a zklamáním

mají na handicapované jiný pohled! soucítí s nimi

Mají okolo sebe rodinu 24h denně. Né jenom "tetu" která přijde a odejde, když jí končí směna.

Maximální podpora ze strany státu.

Možná dokáží k ostatním hendikepovaným osobám být chápavější.

možnost prosadit se ve společnosti

Musí se ti zdravější víc snažit, aby si s postiženými dobře srovnali pocity

Může to rodinu stmelit. Lidé žijící a posiženým jsou často hodně empatičtí, citliví a chápaví.

myslím si, že hendikepovaní lidé mají v životě jiné priority a víc si cení zdraví a normálního života

Myslím si, že od některých hendikepovaných lidí může člověk hodně přijmout. Tím, že jim dá svoji lásku, oni reagují také láskou. Člověk se učí pokoře. Že to spojí rodinu.

Myslím že takove osoby jsou rozhodne milejší a mají radost ze všeho. Proste mi jiný pohled na svet

myslím, že postižený v rodině všechny učiní tolerantnějšími, vstřícnějšími a empatičtějšími... každopádně se rodina většinou stmelí

Myslim,ze sou pospolitejsi,ale unavenejsi a casto bez osobniho zivota.

Myslim,že mají pak obecně k hendikepovaným tolerantnější a vstřícnější přístup.

myslím,že rodina a okolí si více váží za to co mají (zdraví) a neberou to jako samozřejmost

Myslím,že taková rodina musí skvěle fungovat co se týče rozdělených rolí, každý člen se jistě musí zapojit a pomáhat, čímž si myslím,že vznikne stmlelenější rodina. Asi zde jsou i od začátku nastavené jiné hodnoty a cíle, než v rodině bez hendikepovaného.

naučí se tolerance, pochopení, empatie

Naučí se trpělivosti, neodsuzuje tolik ostatní....

naučí se více dívat kolem sebe

ne

nedokážu posoudit

nedokážu posoudit

nejsem si jistá, jestli existují pozitivní dopady...

nejsou vyčleněni

Nejspíš si víc váží zdraví a života.

Některé rodiny může takovýto jedinec scelit.

neskutečná trpělivost

Netusím

Nevím

Nevím

nevim

Nevím.

nevím.

Nevím.

Nic mě nenapadá. Maximálně jsou lidé více chápaví a dokáží si vážit věcí, kterých ostatní ne.

Obecne je vice milovan celou rodinou a rodina si vazi i nepatrneho uspechu

obětavost, péče, lepší organizace, hodnoty

opet zalezi na stupni a druhu postizeni... ale u tezce fyzicky a mentalne postizenych jsou pozitiva minimalni az neexistujici

osoba je sociálně a emotivně vyspělejší a vyrovnanější

Osoby žijící s hendikepovanym jsou empatictejsi

pozitiva mě nenapadají, záleží na povaze rodičů.

Pozitivní asi žádné

Přehodnocení životních hodnot

Rodina (manžel - manželka) spolu musí více komunikovat; lidé v okolí hendikepovaného jedince si začínají všímat i jiných věcí, že třeba ne vše, na co jsou zvyklí, je samozřejmé, ...

Rodina (manžel - manželka) spolu musí více komunikovat; lidé v okolí hendikepovaného jedince si začínají všímat i jiných věcí, že třeba ne vše, na co jsou zvyklí, je samozřejmé, ...

Rodina je semknutá, jsou si bližší a lidé starající se o hendikepované dítě jsou tolerantní a ohleduplní.

rodina je více stmelená

Rodina se naučí více spolupracovat a semkne se dohromady, rodiče svou starostlivou péčí dají dobrý příklad zdravým dětem, které například v budoucnu budou více empatičtí než jiní lidé, bude pro ně přirozené starat se o druhé...

Rodina se semkne a váží si mnohem víc svého života.

rodina se určitě ztmelí

Rodinný příslušníci spolu víc komunikují

Rodinu to může držet pohromadě - manželé se spíš nerozvedou, když mají povinnost starat se o postiženého

Silnejsi rodinne vazby

Snad naučit se pokoře a smíření s tím co člověka potká, nebo naopak porvat se s osudem.

soudržnost rodiny a to, že se ostatní členové naučí toleranci

Spolupráce, soudržnost, tolerance

Srovnané životní hodnoty, uvědomění si, co je skutečně důležité, vděčnost za každou maličkost, kterou zdravý člověk často bere samozřejmost.

Starání se o druhé může přinést určité obohacení do života. Změna pohledu pohledu na svět, menší tendence k sobestřednosti.

Stmelení rodiny, umění přijímat ostatní bez ohledu na jejich nedostatky, větší psychická vyzrálost členů rodiny,...

Stmelí je to jako celek

Takové rodiny jsou plné lásky.

těžká otázka

Těžko říct, možná to člověka zocelí.

těžko říct, to záleží na tom, jak se s tím vyrovnají

To bude asi individuální, některé rodiny hendikepované dítě rozdělí, některé může naopak semknout.

To je individuální.

To záleží na povaze hendikepu, podle mě to ale mnohá pozitiva nepřináší, já ale třeba mám často dojem že mám důvod myslet si že se mám špatně, alespoň bych si uvědomil že se můžu mít ještě hůř.

Trpělivost a obětavost

Ucelenost, jistá míra neotřesitelnosti rodiny (pokud obstojí v prvotním náporu po narození dítěte s handicapem), tolerance, otevřenost k druhým, pokora a přijetí faktu, vidění světa jinou optikou než konzumní (vydělat co nejvíc peněz a mít co nejlepší věci, volný čas, apod.; soužití s jedincem s handicapem může být dveřmi do "jiného" světa, v němž jsou důležité jiné věci).

učení se starat o druhé

Učí pokoře, ochotě pomáhat, zabíjí soběstřednost, sobectví a pedantismus :-)

učí se trpělivosti, cvičí vůli apod.

Učí se větší trpělivosti,lépe zvládat svoje emoce,mít nadhled nad danou situací,učí se porozumět specifickým potřebám jedince s handicapem

umí dávat, jsou upřimní a nejsou to vychcánkové! .. člověk pak přehodnotí svoje priority a zjistí o čem vlastně život je. Všechny peníze jsou na dvě věci, páč zdraví a lásku si za ně nekoupíte ;)

Umí s takovou osobou komunikovat. Setkávám se s tím, že spousta lidí, když vidí hendikepovanou osobou, neví, jak se k dané situci zachovat a jak s tímto jedincem komunikovat.

Uplne jiné hodnoty a postoje

Určitě mají spoustu zkušeností,které můžou předávat dalším rodinám.

Určitě se dokážou lépe vcítit do ostatních, ať už hendikepovaní jsou či ne. Zároveň také mají jiný pohled na život - že není vždy samozřejmé být zdravý a je třeba si tohoto daru vážit.

utužení

utužení vztahů, vzájemná spolupráce

uvědomění si, co je to zdraví, pokora a od hendikepovaných se můžeme naučit také mnoho dobrého až se zdraví lidé stydí

Uvědomění si, že v životě nejde především o materiální hodnoty. Obohacení jástvím hendikepovaných. Větší koheze rodiny.

Uvedomneni si slozitosti zivota

Vazi si vice podstatnych veci v zivote a nejsou povrchni.

věší soudržnost ridiny,loajalita

Větší zblížení s jedincem.

většinou rodina drží spolu, učí se novým věcem, jsou empatičtí

ví že nejsou jen zdravé děti...že mezi námi žíjí i odlišní.

Více času s rodinou

Více ohleduplnosti, více skromnosti, méně sobeckosti, pevnější pouto....

Výchova ostatních, která vede k toleranci vůči těmto osobám.

Vyšší míra empatie a informovanosti

záleží jak se k tomu postaví u nás funguje vše bez problému

záleží na druhu postižení, pokuď je lehčí, tak takové jako se zdravým jedincem

Záleží na úhlu pohledu jednotlivých lidí ... Někteří je obdivují, jiní je nechápou, až se jim můžou posmívat a stranit.

Záleží, jak se s tím kdo srovná, protože život s hendikepovaným může být i šťastný....

změna v žebříčku hodnot, jiný pohled na život

změna žebříčku hodnot

Změna životních hodnot a priorit.

Znají ten případ osobně a mohou šířit zájem o něj

zodpovědnost, přesunutí hodnot, důraz na osobu a vztahy ne na peníze a práci

Zvýšená citlivost a vnímavost k tomuto problému, může přinést pozitivní sociální cítění.

žádné

žádné

Žádné. Je to za trest, je to očistec, je to horor!

že je v prostředí které zná a s lidmi které zná a je mu tam dobře

Nápor na psychiku, spousta omezení

24 hodin pohotovosti

Asi je to v určitém smyslu omezení pro celou rodinu - nemohou si zvolit jakýkoli dům, jakoukoli dovolenou a podobně.

Bohužel to může zničit život celé rodině.

Bývá to velký finanční zátěž, péče o takového člověka je většinou velmi fyzicky i psychicky náročná. Někdy se rodiče dítěte nemusí shodnout, jak s dítětem naloží (jeden chce např. interrupci, ...)

Bývá to velký finanční zátěž, péče o takového člověka je většinou velmi fyzicky i psychicky náročná. Někdy se rodiče dítěte nemusí shodnout, jak s dítětem naloží (jeden chce např. interrupci, ...)

čas,peníze

Časová a finanční náročnost.

Časová a finanční zátěž, omezení

časová omezenost

Časové a pracovní vytížení.

časově náročná péče, nižší možnost vycestovat, často i finanční zátěž

Časové, finanční a psychické nároky

Častá kontrola.

deprese, v mnoha případech jsou rodiče na psychofarmakách, pokuď je to těžší postižení

Deprese,izolovanost,stud,strach,co řeknou ostatní???

Finance, psychická náročnost, posměch okolí..

finance,volný čas

Finanční

finanční náročnost

Finanční problémy. Protože kurňa nějakej debil vymyslel, že všechno bezbariérový a speciální bude tak krutě drahý, že si to prostě spousta lidí nemůže dovolit a to pak má negativní vliv na rozvoj hendikepovaného jedince.

finanční zátěž, malá podpora sociálního systému

Finanční, časové, péče stojí hodně energie, v některých případech je omezena možnost cestovat, pracovat... V případě nezralých osobností to může vést k rozvodu...

Finanční, pracovni zařazeni

Frustrace ze sociálního systému státu

Fyzická, psychická a hlavně finanční náročnost

Hlavně finanční, bohužel, společnost není dobře sociálně nastavená

Hodně lidí se od nich odvrací

hospodaření s omezenými finančními prostředky

hrozí nežití vlastního života, nejen rodičům, ale i sourozencům a celé rodině. Že budou žít jen handicapovaným.

chybi finance a dost casto se pro peci o nemocneho museji vzdat svych zalib

Je to náročné, někdy to trochu omezuje.

Je to velká zátěž pro celou rodinu, hlavně záleží na stupni postižení. Určitě je člověk, pečující o hendikepovaného omezen třeba ve svých zálibách

je to velmi náročné - psychicky i fyzicky. A asi i společensky.

Je to velmi složité, náročné a vyčerpávající prostředí. Může také dojít i k rozpadu rodiny nebo velikým neshodám v rodině.

Je třeba se víc o postiženého starat, což ne každý zvládá. Dochází potom bohužel i k rozpadům rodiny.

Jejich ostrakizace od přátel kvůli většímu časovému vytížení a s tím související vyšší časové vytížení věnované hendikepovanému.

Jistá míra sociálního vyloučení, labelling, pozitivní diskriminace, život na hranici chudoby, intolerance majoritní společnosti.

Mají málo času sami na sebe popř. na jiné lidi v okolí - rodina, přátelé, koníčky apod.

mají méně volného čASU, NEMOHOU DĚKAT TO CO BY DĚLALI KDYBY BYL ZDRAVÝ

Mají to složité, ale nevím.

malá podpora státu, nedostatečné finance

Málo času

Málo času pro sebe, omezování, finanční náročnost.

Málo odpočinku

Méně volného času

mohou být vyčerpaní, unavení, někteří lidé se na ně divně dívají

Možná mohou být více podráždění a citlivější na vnější vlivy nesoucitného světa,ale věřím,že nějaké negativní dopady určitě vznikají.

Možnost vyčerpání, depresí.

Musí se mnoho změnit, ať ve stylu života, zařízení bytu apod.

Muze se cela rodina tocit jen kolem hendikepovaneho a ostatni nedostavaji "svuj dil" pozornosti

může být i nějaký člen rodiny, který zastane negativní postoj a bude si ho držet, může narušit rodinu a oddělit se od ní, ale zbytek to zvládne

Může dojít k přetížení pečující osoby.Z toho plynou rodinné problémy,deprese,zdravotní problémy,rozvod z nedostatku času manželů... Obecně,jak negativní tak pozitivní dopady závisí určitě i na osobnosti pečující osoby,podpory v rodině,společnosti,možná i na finanční situaci rodiny.

Může to rodinu rozdělit, někteří členové rodiny nemusí zvládat pohled na postiženého a péči o něj.

muži často opouštějí ženy kvůli hendikepovanému

Myslím, že jeden z negativních dopadů může být méně času sám pro sebe a jedná-li se o sourozence postiženého, může se zde objevit i nedostatek pozornosti od rodičů.

Náročnost ve všech životních oblastech.

Nároky na psychiku, čas i finance, je třeba čelit i negativním reakcím okolí atd.

nedokážu posoudit

Nedostatečná podpora ze strany státu. Nedostatečná pomoc druhých.

nedostatek času a soukromí nereálnost dlouhodobých plánů

nedostatek času jen pro sebe, zájmy a koníčky jdou většinou stranou

Nedostatek financí, zvědavost okolí, nepřijetí okolím

Negativní dopad může být, že se rodina o tohoto jednice musí starat. Záleží, jak moc hendikepovaný člověk je.

negativní? asi jen ta práce,ta potřebná péče,která je určitě 24ti hodinová

Nejvíce asi po finanční stránce, tam ty dopady jsou nejhorší, může to i rodinu rozbít, zde by měla být naše společnost více loajální a dávat na tyto lidi více peněz, než na bezdomovce, kteří mají zaplacené azylové domy a dostanou na ruku životní minimum pro osobní potřeby a to nemá mnohdy ani zdravá rodina po zaplacení všech nutných výdajů! Sociální systém je špatně nastaven (diskriminačně) vůči pracujícím a těm, kteří se starají o hendikepované.

nemožnost cestovat,jezdit na dovolenou,atd

Neporozumí jim, mohou je odstrkovat a zesměšňovat je.

Nepoznají lásku rodiny.

neprostupnost pro okolí - uzavírání se do sebe, hraní si "na chudáčky"

neužijí si tak život, jsou na něj svým způsobem odkázaní, projevíse desiluze...

nevím

nevim

No tak asi se s tím musi ten rodič smířit ze je jeho dítě jiný

nutnost přehodnocení priorit (např. koníčků aj.)

Nutnost se podřizovat tomuto jedinci, někdy rozpady manželství (kdy jeden z rodičů situaci neunese) ...

O žádných nevím

Omezení v mnoha smerech

Péče o hendikepovaného často znamená práci na plný úvazek,člověka to dost omezuje.

Pokud se o něj rodina stará jak má, dá se zvládnout vše, i to nemocné umí opětovat lásku.

posměšky atd

Postižení může vést k neshodám a rozpadu vztahů. V případě domácí péče o osobu z kombinovaným nebo těžším hendikepem může péče vyžadovat značné ůsilía je potřeba mu rodinný život zcela podřídit.

Pro nekoho psychicke.. zadny "volny" cas, vzhledem k neustale peci..

problém je podle mě, když se hendikepovaný člověk moc lituje a chce se nechat litovat

psychická zátěž

Rodina se může rozpadnout.

rozpad rodiny,muž odejde

Různé situace mohou vyvolávat konflikty a hádky, členové rodiny mohou cítit neustálou zodpovědnost a neúplnou volnost.

S ohledem na druh postižení, v těžších formách postižení a domácí péči, bych řekla ,že je to jakési obětování vlastního života.

Složitější domácnost.

snad jen pocit bezmoci, že neumím či nemůžu pomoci

Soužití může být vyčerpávající

Společenská izolace. Starající nemají čas sami na sebe.

společnost je neumí přijímat a není "zařízená" na takové lidi, a tím pádem je ze společnosti "vyloučen" nejen jedinec, ale i ten, který se o něj stará

Společnostje tomuto málo přizpůsobena

stres, komplikace spojené s handicapem, často nepochopení

Těžší chod domácnosti, větší ohleduplnost, stres a únava

To bude asi individuální, některé rodiny hendikepované dítě rozdělí, některé může naopak semknout.

totální přebudování rodinného systému, méně času na ,,zdravé,, jedince v rodině, upoutání na celý život a omezení v mnoha směrech

únava

Únava a psychika

únava a vyčerpání, rozpad vztahů (partner neunese zátěž postiženým dítětem), sociální komplikace (finance, ztráta práce atd.)

Určitá připoutanost a zodpovědnost k hendikepovanému.

určitě finanční a jistě je to i psychicky vyčerpávající

Určitě je to časově i finančně náročné. také společenský život je omezený. Asi i psychicky to působí na ostatní členy rodiny.

určitě to je velmi těžké pro rodiče dítěte, neustálá péče

Velká finanční a časová náročnost. Možná trochu vyřazení z "normálního" společenského života.

velká náročnost pro pečující osobu, jak psychická tak i fyzická, někdy až rozpad rodiny, muž často odchází

Velká psychická popř. fyzická zátěž. Situace může způsobovat pocity beznaděje.

Velka psychicka zatez.

Velká psychická zátěž,podřízení se potřebám handicapovaného,stále musí někdo pečovat,malá možnost odpočinku pečujicí osoby

velká zátěž pro rodiče, vše se točí kolem jednoho dítěte. Manželství, další děti, osobní život, jdou stranou. Omezení přátel. nesmírně finanční zátěž. Postižené dítě potřebuje mnohem více pomůcek než zdravé a matka pravděpodobně málokdy získá nějaký pracovní úvazek.

věřím, že to bude hodně na psychiku a není to pro každého

veškerá péče rodiny se soustřeďuje na hendikepovaného, trpí tím jak vztahy mezi manžely, tak i ostatní zdraví sourozenci, na které už nezbývá čas a síly, pokud vím, tak muži často rodinu s hendikepovaným dítětem opouštějí

vetsinou se rodina rozpadne. Muzi odchazeji, nesnesou pohled na postizene dite. Nepausalizuju muze, ale takovych je vetsina

vetsinou tiziva financni situace,omezena moznost kontaktu s ostatnimi,pokud hendikepovany potrebuje 24hodinovou peci,dost casto rozpad partnerskeho vztahu

Větší nároky na čas, finance, psychická náročnost, mnohdy i fyzická.

Většinou že na ně ostatní zdraví jedinci loukami skrz prsty,nebo že je promlouvají, A rodina vše musí podřizovat tomu postiženemu

všechny

Vyčerpanost lidí starajících se o handikepovaného, stres..

vyčerpanost, časová omezenost

Vyčerpává to, narušuje i vztahy mezi ostatními.

vyčlení ze společnosti kvůli hendikepu

Vysmech ostatnich lidi.

Vysoká náročnost, pokud selže jeden člen rodiny - je to pak asi veliký problém.

Záleží na druhu postižení. Určitě vyčerpání pečující osoby, zvlášť pokud se nemá s kým o péči podělit. Finanační problémy, hlavně pokud jsou nutné léky a pomůcky, které zdravotní pojišťovny nehradí, nebo pokud je péče natolik náročná, že pečující osoba nemůže chodit do práce a rodině chybí její příjem.

Záleží na postižení.

Záleží na typu postižení, omezení běžného rodinného života. Ne každý rodič to unese, mohou vznikat konflikty mezi rodiči, ostatními sourozenci... Svou roli sehrává charakter rodinných příslušníků. Mnozí se za handicapovaného člena rodiny stydí.

značné omezení, celoživotní starost

Zřejmě žádný.

ztráta mobility atd.

Ztrata soukromeho zivota,unava,casto samota,

ztrata svobody a volneho casu, clovek musi vsechno obetovat peci o postizeneho ktery o/za to kolikrat uz ani nestoji

žádné

Že to někdo psychicky neunese. Že to rozdělí rodinu.

žijí na okraji společnosti

.

bezbariérovost systém příspěvků na osobu blízkou

bezbariévové přístupy

Celkový postoj k těmto lidem a také rozlišení ovlivnění, pokud se žena rozhodne porodit hendikepované dítě ikdyž o tom ví, nesla by si všechny důsledky včetně finančních sama

Dala jsem ano, ale myslím si, že by se něco málo mohlo změnit a to hlavně u posuzování stupně handicapu. Myslím si, že se každému neměří stejně a že jsou jistí lidé, kteří jsou zvýhodňováni. Nevím z jakého to je důvodu, ale toto vidím jako problém.

Finance

finanční pomoc rodinám, vyšší sociální dávky těm, kteří zůstali doma, aby se o hendikepované starali, plné hrazení různých pomůcek, které potřebují pro svou léčbu nebo život

finanční pomoc rodinám,co se statají doma

Hlavně finance,protože vím,že ústavní péče nezletiletého autisty stojí 16.000,-měsíčně.Onen autista dostává 12.000,-kč důchod a další 4.000,-rodiče musí doplácet a ještě kolikrát nemají 100% zabezpečení navíc se dost peněz doplácí.

Hluché místo, které vzniká po dosažení plnoletosti jedince, než je mu stanoven opatrovník (v té době vlastně jedinec nemá zákonného zástupce). Dostupnost sociálních služeb ve vyloučených lokalitách (nejen ghetta, ale i vesnice). "Plat" pro osobu pečující o osobu blízkou.

je toho víc...

lepší začlenění, zvýšení povědomí o hendikepovaných, neseparovat je a nedělat, že mezi námi nejsou

málokterá rodinna s takovým např,dítětem si může žít tak nějak na úrovni,jelikož od státu nedostanou tolik peněž a pomoci co by měli

Měl by se víc starat stát a hlavně by se měli změnit zákony

měl by se změnit způsob posuzování postižených a podpora rodin jako taková je nedostačující.

mela by byt umoznena eutanazie tezce postizenym dospelym kteri jsou schopni o sobe rozhodovat a mela by byt umoznena eutanazie tezce postizenych deti

Měli by být větší příspěvky a zároveň by měla být lepší kontrola, aby nedocházelo ke zneužívání. Stát by měl dotovat sdružení, která aktivně pomáhají rodinám s daným postižením, pořádají osvětové semináře a vydávají publikace. Zároveň by měl být postižený zvýhodněný pro trh práce (daňově, bonusově, legislativně...)

Měli by o hendikepovaných rozhodovat lidé, kteří s nimi pracují nebo se o ně starají!!!

Mělo by být lepší posuzování stupně postižení kvůli rozdělování potřebných sociálních dávek.

MĚLO BY BYT VÍC AKTIVIT JIM UMOŽNĚNÝM

Musela bych se víc seznámit s problematikou pro objektivní odpověď.

Musím o tom zjistit víc informací, v tuto chvíli nevím.

myslím, že většina "zdravých" nemá vůbec představu, jaké to je žít s hendikepem, a jelikož právní a sociální systém tvoří "ti zdraví", těžko můžou pořešit všechno tak, jak by to hendikepovaní potřebovali

myšlení a přístup

Například posuzování míry postižení. Poslední zákonná změna vedla k tomu, že potřební přišli o většinu peněz poskytovaných státem, nebo přišli o vše, i když nejsou práce schopní. Špatně nastavený sociální systém, který dává až moc těm, kteří si to nezasluhují a handicapovaní musí splnit vysoké požadavky, aby dosáhli na určitou kategorii podle které se určuje částka, kterou dostanou. (Předpokládám, že jsi na VOŠ zdravotní :) přeji Ti úspěšné zvládnutí absolutoria!)

Navýšit platby za domácí ošetřování, zaměstnávat ty, kteří se mohou uplatnit. Vážit si práce těch, kteří své dítě nedají do ústavu a starají se o něj, to by se mělo rovnat průměrné mzdě, je to práce na plný úvazek 24/7

Nedokazu posoudit.

nemohu posoudit

ohodnocení jedince,který se stará o pstiženého a následná zápočet let do důchodu jako průměrného výdělku, zpřístupnění mnoha míst pro hendicepované atd.

podpora státu

podpora státu. tito lidé nežijí, ale živoří

Pokud by si jedinec svůj hendikep zavinil sám, sociální systém by jej neměl vůbec nijak podporovat.

popsáno v otázce č. 10

Porad je co měnit- vice začlenění do společnosti,vice pomoci rodinám a vice setkávání by neškodilo!

postoj, pomoc, peníze

Posuzování komise, by se mělo změnit,a čekací doby o státní přizpevky na péči a atd

přístup společnosti obecně, nejen k hendikepovaným - k tomu aby měl člověk za člověka zodpovědnost bez ohledu na rodinné konstelace. Tak jako by mělo být samozřejmostí slušné a ohleduplné chování ke starým, těhotným, tak bychom se měli chovat k hendikepovaným. Se samozřejmostí, vždy tu byli a budou, je to normální tak jako je normální, že pokud neumřu, tak zestárnu a budu potřebovat více či méně pomoci druhých. Bez toho, že bych měla být vděčná a zavázaná. Je to takový životní koloběh, teď se starám já, pak se budou starat druzí.

přístup úředníků k jednotlivým rodinám, větší informovanost o jednotlivých handicapech a možnostech pomoci. rozšířit odlehčovací služby rozpočet města na bezbarierové komunikace pro postižené

Rozhodně finance, to co stát dává je rozhodně málo, hlavně když ten co se o něj stará si vlastně nemůže vydělat jinde, což je pochopitelné.

Sice už je to někde zařízené tak, aby se mohli bez problému hendikepovaní pohybovat a dostávat, ale myslím si, že je těchto míst málo a co se týče příspěvků na postižené, je to opravdu strašné.. mělo by se přestat vyhazovat peníze za zbytečnosti a dávat je tam, kdy je to potřeba!!!

sociální systém čr se neumí vypořádat s normálními lidmi, natož s postiženými... dopadli jsem dobře.. ave demokracie!

Stát a obce by měly postižené co nejvíce podporovat. To znamená nejen stavět bezbariérové přechody a záchody, ale taky postižené přímo podpořit bez ztráty jejich důstojnosti obtížným sociálním řízením. Vhodné by bylo například zavedení nepodmíněného základního příjmu a skutečná podpora pečujícím (péče o blízké by měla být chápána jako odpovědné zaměstnání). Kromě státu by se měla zvýšit i podpora ze strany obcí.

Stát by si měl rodiny s hendikepovanými dětmi a i hendikepované lidi více podporovat

špatný systém v rozhodování příspěvku na péči

Ti,co se staraji o hendikepovane,by meli byt lepe ohodnoceni. Samotni hendikepovani by meli mit vetsi sanci na pracovnim trhu i ve společnosti

Trpělivě odstraňovat pijavice, upíry a žáby na prameni, kteří znetvořují právní systém a zneužívají jej ve svůj prospěch; a zároveň volit do zastupitelstev takové lidi, kteří mohou demokratický systém u nás vrátit do normálních kolejí......

Určitě by bylo dobré navýšit finance.Nejen na nákup pomůcek,ale popřípadě také na zaplacení asistenční služby.

Určitě je více začlenit do společnosti.

určitě více takové rodiny podporovat, at v rozhodnuté, tak finančně i péčí a léky hrazenýma státem.

určitě vyšší příspěvky a více center pro hendikepované (denní stacionáře atd.)

v první řadě posuzování handicapu jako takového, možnosti péče, součinnost pojišťoven na zajištění nutných zdravotních a kompenzačních pomůcek atd. - celkově ten systém je velmi málo vyhovující

Větší ohleduplnost k těmto lidem. Podpořit je a ne jim jejich už tak malé výhody snižovat nebo brát úplně!

Větší podpora - morální i finanční, lepší prizpusobeni

více peněz na zdravotní pomůcky, rehabilitace

Více starost o hendikepovane

Vycházet z opravdové reality

Výše invalidního důchodu, více pracovních příležitostí.

Vždy jde "něco" zlepšit. Důležité je sledovat potřeby handicapovaných, mluvit s nimi, s jejich rodinnými příslušníky a organizacemi, které jim pomáhají a spolupracují s nimi. Společně pak přijít na to, v čem by mohlo dojít v sociálním systému ČR ke změně.

Změnit smýšlení lidí o handicapovaných

Znám případy, kdy se rodině, která se starala o hendik. člověka, dostávalo pouze kusých informací, úřady dělaly velké problémy např. s vyplacením nějakých peněz navíc, rodina si musela vše sama zjišťovat, ...

Znám případy, kdy se rodině, která se starala o hendik. člověka, dostávalo pouze kusých informací, úřady dělaly velké problémy např. s vyplacením nějakých peněz navíc, rodina si musela vše sama zjišťovat, ...